To právo má každý

5. ledna 2013 v 21:32 | Haga |  Románky
,,Dnes budeš doma" Řekla Hanako Michie.....
Michie měla oči zelené a uprostřed svítivě žluté, a byli smutné, hodně lidí se s ní nerado bavilo, protože nedokázali vydržet pohled do jejích očí....mno ale nedalo se říct mnoho, protože Michie ještě nikdy nepotkala člověa, který by to dokázal, ani její starší sestra Hanako, která se o ní starala už dobrých sedm let.....
Hanako dávala Michie za vinu, že se o ní musí starat, protože při jejím porodu jim zemřela matka a jejich otec zemřel, po šesti letech...
Hanako byla vysoká hubená holka a měla dlouhé, hebké černé vlasy. Do jejích zářících poměnkově modrých očí se zahleděl snad každý kluk, který existoval....Mno prostě zkráceně byla nejoblíbenější na škole.......narozdíl od Michie......

Tak a pokračjem v příběhu...Mrkající

,,Mě je dobře můžu jít do školy...." začala se Michie vzpírat...
,,Sakra poslouhej mě a neztěžuj mi to zase, fakt alespoň poslouchat bys mě mohla, když už jsi mi posrala celej život..."Urazila se Hanako a násilím jí srazila do postele a přikryla jí peřinou....
,,Vezmi si svoje prášky, jasný!!!! pokud odpoledne přídu a ještě tady budou, tak si mě ani nepřej..."S těmito slovy zabouchla dveře Michiinýho pokoje a odešla do školy....
Michia už věděla, že nemá cenu pokoušet Hanačiny nervy, a tak odešla do kuchyně a dala si vařit vodu na čaj...
Když odcházela do svého pokoje, tak se jí podlomila kolena a ona padala na studenou zem, ale při tom se bouchla hlavou o roh stolu a potom už jen ležela v bezvědomí na zemi.

Někodo s ní začal třást, a taky slyšela nějaké zvuky....
Michie začala mžourat očima přeed sebe. Silně jí oslnilo sluneční světlo a potom uviděla slabý obrys něčí tváře....
,,Michi...Michi...Michi probuď se...pane bože..."
,,Eaaahh???" Začala se Michie pomalu probouzet a konečně dokázala poznat kdo to na ní mluví...
,,Hanako??? co tady děláš???"
,,Michi!!!"Vypískla Hanako a pevně svou mladší sestru objala....
,,C-c-co se děje???" Divila se Michie a s udiveným výrazem civěla na Hanako, protože tohle se jí snad ještě nestalo, aby jí její sestra obejmula...
,,Ty se jěště ptej...přídu domů a ty se tady válíš na zemi a na hlavě máš krev...Vždyť jsi to poslední co tady mám...kdyby jsi zemřela, tak se můžu jít rovnou pověsit.Poť jedeme do nemocnice...a cestou mi řekneš co se tady stalo..."


V nemocnici....

,,Sestro....sestro... je má estra v pořádku???"Doprošovala se Hanako neustále odpovědi, které se jí stále bohužel nedostávalo....
,,Prosím....Prosím a nesnažte se mě prosím pořád přerušovat....!!!!! Vaše sestřička je momentálně na sále a doktoři jí operují, takže si prosím tady sedněte a počkejte, dokud operace neskončí...Ano???" Na tyto slova Hanako sklopila pohled k podlaze a sestra nabručeně odešla...
Hanako celou dobu myslela pouze na to nejhorší...."co když je to konec....co když tady už budu pouze sama...atd..."
Vrhly se jí slzy do očí a ona to nemola zastavit....
Hanako čekala pět minut....deset minut...půl hodiny...hodinu....konečně...
Z operačního sálu vyšel zkroušený doktor....
Koukala jak se muž v bílém, pomačkaném plášti pomalu, ale jistě přibližuje k ní...ale ona mu nějak nedokázala jít naproti....něco tušila....a to "něco" nebylo nic dobrýho...
,,Koreva Hanako???"(Koreva-příjmení...)Hanako, jakoby se probrala ze svého dlouhého spánku....
,,A-Ano to jsem já...Něco nového o Michi???...."Doktor na tyto slova sklopil pohled, ale Hanako odmítala uvěřit tomu co se jí doktor snyžil sdělit bez slov...když ale doktor pochopil, že se jí to bude muset říct zpříma, tak byli vidět lesknoucí se slzy v jeho očích....
,,Hanako...tvoje sestra má posledních osmačtyřicet hodin života...."
Podlomila se jí kolena a ona spadla na studenou zem pokrytou hlaždicemi....
,,Co s ní je???"
,,To krvácení jsme zastavili v pohodě, ale po dalším vyšetření se zjistil nádor na mozku, již v pokročilém stádiu....to už nedokážem odstranit..."
,,M-můžu si jí odvést domů???"
,,Teoreticky by to mělo jí.....přimluvím se za vás...a ještě něco, nesnažte se to před ní tajit, už vše ví..."


V pokoji...

Ozval se skřípot dveří a do pokoje, kde ležela s mírným úsměvem Michie vešla její starší sestra...
Michi se otočla po zvuku, a když zahlédla svou sestru, tak se její úsměv ještě rozšířil...
,,Ahoj..."
,,Michi..."vrhla se k sestřičce Hanako a obejmula Michie tak, že se se holčička zakuckala...
,,Jedeme domů...."oznámila Hanako Michie a rychle jí začala balit věci...
Když jí i oblékla, tak si jí odvedla do auta a odjeli domů....


Doma...

,,Michi???"
,,Hmmmm"
,,,Chci se tě na něco zeptat..."
,,Mmmm"
,,Proč ses v tý nemocnici smála???"
,,Protože se mi splnil sen" a s krásným úsměvem se podívala na starší sestru...
Hanako nasadila nechápavý výraz a to Michi docela rozesmálo, a možná to byl ten jedinej důvod proč odpověděla...
,,Konečně jdu odsut pryč...nemusim to tady už snášet...můžu mít konečně klid...a navíc, mám bonus k tomu....konečně vim, že mě máš alespoň Kapku ráda..."
Hanako se nedokázala vymáčknout, a tak se na svojí sestřičku pouze udiveně dívala...

Najednou se ozval zvonek u dveří a Hanako, jakoby se bála, že si pro ní někdo přišel...
,,Michi...schovej se!!!"
,,Cože???"
,,Neptej se a dělej...do pokoje!!!!"Michi to sice nechápala, ale řekla si, že bude lepší jí poslechnout....
Hanako odešla otevřít dveře a Michi zůstala sama v pokoji....špicovala uši, aby alespoň něco z rozhovoru slyšela, ale nakonec se ukázalo, že to ani nebylo třeba...
Zvuky kroků se přibližoali k pokoji a Michi se teť bála, že příde o jeden z nejhezčích okamžiků, co doposud zažila...
Najednou se otevřely dveře a v nich stála Hanako s milím úsměvem.
,,Někdo za tebou přišel"
,,Z-za mnou???" Divila se Michie a se strachem vešla do obývacího pokoje...K jejímu udivením tam na pohovce seděl Hachiro...

Hachiro se Michi vždycky hrozně moc líbil, a byl to taky její největší idol...
Měl černé krátké vlasy s ofinou sčesanou do očí a zelenýma, hřejivýma a teplíma očima. Měl taky krásně vymakaný tělo, ale teť byl tady, u ní v obýváku...
,,A-Ahoj c-co tady děláš???"zakoktala se hned jakmile ho viděla..
,,Ahoj Michi...mno jíš docela dlouho jsem se přemlouval, abych sem sem přšel..."
,,C-Cože??? takže když má jeden omřít, tak se o něj najednou všichni zajímáte, to jako že ses dozvěděl, že mám chcípnout tak si sem napochodoval a vyjádřil upřímnou soustrast nebo jako co????" Vystartovala Michi na chlapce, bez toho, aby si cokoliv ověřila...
Kluk se skácel na zem a až při tom si Michie uvědomila co vlastně provedla...
Když Hachiro probudil, tak se podíval na Michi a v tu chvíli dokázal říct jediné ,,Tak přesně tohle jsem nevěděl...Michi jediné co vím na 100% je, že tě z celého srdce miluju..."Michie cítila, že se jí rozšířila zornička, a že se jí znovu podlamujou kolena, ale tentokrát jí někdo zachytil...Chytil jí Hachiro a když začala otevírat oči, tak pocítila teplé a přitom příjemně vlhké rty na svých vlastních...
vzpoměla si přitom na jediný citát....
Zamilovaní se líbají se zavřenýma očima,
protože chtějí vidět srdce toho druhého (plus mínus,nejsem si jistá.....)

Proto svoje oči opravdu zavřela, a viděla ho...viděla jeho lásku a cítila snad vše co nyní cítil...
Když se od sebe dokázali odtrhnout (což bylo za HODNĚ dlouho), tak se na něj Michi podívala a konečně mu oplatila to, co mu nejspíše dlužila...
,,Miluju tě..." a byli v tom zase....

,,Musim se na něco zeptat....a předem se omlouvám..."
,,Neptej se vim jak to je pro tebe těžký.....čas mám do zítra...přesněji do odpoledne...."Hachiro po těchto slovech Michi pevně obejmul a ona si tak nějak uvědomila, že tenhle den je pro ní asi ten nejkrásnější co mohl vůbec bejt...

Michi celý den strávila společně s těmi s kterýma jí bylo nejlíp...S Hachirem a Hanako...
A posléze i celičkou noc, ale to už jenom s Hachirem...
Když se Hachiro ráno probudil....ležela mu Michi na hrudníku s mírným úsměvem, ale už bez dechu...Hachiro začal hledat puls, ale nepovedlo se...Michi byla mrtvá....
Začal se ho zmocňovat stach a slzy se mu hrnuly do očí...
,,Michi" zašeptal a naposledy svojí milou obejmul...

Promiňte, ale o týhle nemoci bohužel nic nevím, takže se omlouvám za to, že tam jsou chybné věci, jako například, že mohla jet domů, ale jak říkám omlouvám se těm, co mají s touhle nemocí cokoliv zažitého...znovu a ještě jednou se omlouvám pokud jsem někoho jakkoliv ranila....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sifikilian sifikilian | 6. ledna 2013 v 18:26 | Reagovat

béééé asi budu brečet :( je to šíleně smutný, šíleně dojemný a taky šíleně hezky napsaný... :)

2 alisa44 alisa44 | Web | 6. ledna 2013 v 21:17 | Reagovat

mě se chtělo břečet,když jsem to četla,fakt dobře napsaný..
PS.-původně jsem ti napsala i co se dělo v pátek,ale ono se mi to pak vymazalo a já to psala znova,jenže se to zase vymazalo a nechtělo se mi to zas psát,tak ti to řeknu zejtra ve škole XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama