Mocný luk 7

5. března 2013 v 9:11 | Haga |  Might bow
Upozornění pro vás...poslední díl byl někdy v řínu a i já jsem si musela číst asi půlku toho posledního, takže....doporučuju si najít 6 díl a trošku si ho připomenout....

Naprázdno jsem polkla, když jsem si vyslechla příběh chlapce a kluci taky vypadali překvapeně.Kluk pohodil hlavou, otočil se knám zády a pomalu od nás odcházel.
,,Železná pěsti! Prosím počkej" Překvapeně se ohlédl za mým hlasem a já měla konečně možnost k němu doběhnout. Oba kluci se ani nepohnuli a jen mě sledovali, což mě docela znervózňovalo. Chytila jsem kluka za ruku a dotáhla zpět k ostatním, kteří na nás koukali až s moc otevřenou pusou.
,,Hele kluci, máme sice hrozně mooooc hezký přezdívky, ale takle v soukromí bysme si mohli třeba říkat normálníma jménama....
Kluci se po sobě nervózně koukli ale potom, ikdyž nedobrovolně povolili.
,,Já jsem Udo..." řekl nejdřív šaman a nervózně se přitom rozhlédl.
,,Hikaru" řekl sagur
,,Yuuta" řekl neochotně válečník nakonec.
,,Tak tak super a já jsem Miyu" usmála jsem se na ně, stoupla si mezi ně a řakla ,,kráčímě pravou pánové. Kluci se rozesmáli a všichni jsme pak vykročili pravou a šli jsme vstříc našamu osudu.
Celý den jsme strávili spolu a snad jsme se jen smáli...

,,Stmívá se..." řakla jsem nakonec smutně s hlavou zdviženou k právě zapadajícímu slunci. Seděli jsme na nějakym útesu a pod náma šplouchali vlny a skály. Vedle mě seděl Yuuta(po mojí levici...) a na druhý straně seděl Hiraku(Udo seděl vedle Yuuty na druhý straně...). Západ slunce byl nádhernej a já s Yuutou jsme ho zasněně sledovali, zatímco tamti dva blbci kuli pikle.
Potichoučku se k nám připlížili zezadu a Udo začal používat vítr...(ne moc dobře...) udělal maličkej vír mezi našima rukama a ty se bez odporu propojili pomocí prstů...z nějakého neznámého důvodu jsme ani jeden neprotestovali. Udo ale pokračoval...zdvihl se vyšší vítr a ten si mi začal pohrávat lehounce s vlasy a potom mi začal nějak divně natáčet hlavu... najednou jsem na cvých rtech ucítila něco hřejiného, měkkého a vlhkého. Když jsem pootevřela oči, tak jsem uviděla ten úžasnej obličej Yuuta. Nechtěla jsem, aby to skončilo, a tak jsem rači zavřela oči a už jsem je nehodlala otevřít, ale všechno jednou končí a vždycky musí skončit pocit štěstí. Pomalinku jsme se od něj odtáhla a on udělal to samé.
Ti dva volové stáli opodál a úchylnejma pohledama se na nás dívali, tehdy jim ještě nedošlo čemu všemu pomohli.
Ende
těšte se na další díl :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silvinka Silvinka | Web | 5. března 2013 v 9:16 | Reagovat

Pěkně píšeš

2 alisa44 alisa44 | Web | 6. března 2013 v 6:49 | Reagovat

no vole takhle to zakončit,makej a dej sem další díl nebo tě ukamenuju XD
PS.-a já si ten minulej díl pamatovala :P

3 Haga Haga | Web | 7. března 2013 v 21:26 | Reagovat

[1]: dik :DDD

[2]: tak to ses dobra je ne :DDDD

4 sifikilian sifikilian | 25. března 2013 v 23:26 | Reagovat

Mela bys vydet jak sem se u toho posledniho křenila :D moc rada bych tem klukum pomohla :-)  moc pekny dil?D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama